Třítísícovka pokořena, a ne jedna

Jednodenní 36 kilomentrový výletík očima Davida. 🗻

Když Adam pozval Aničku s Pavlem na jednodenní výlet do hor neřekl jim jak daleko to bude. A to bylo dobře, ono 36 km v horách za den by Aničku jinak určitě odradilo. Když pak přizvali i mě, a zjistili si trasu (zde), náležitě nás to vyděsilo. Ale co, už jsme řekli, že pojedeme - taková příležitost se znovu nemusí vyskytnout.

Plán byl vyjet ve 3 ráno z Banquio. Pro mě žádný problém 15 minut na ubiku a jsem tam ale Anička by to měla přes celé město a metro v noci nejezdí… Tak jsme se rozhodli že jí propašujeme k nám na koleje. A tak se Anička v kapuce s rouškou úspěšně propašoval ke mě do pokoje na kolej. Naštěstí jsme nikoho nepotkali. Po krátkem spánku jsme vyrazili na sraz na kolech. Jeli jsme za Pavlem, kterému nikdo neřekl, že červená platí i pro kola, tak jsme měli co dělat, aby nám neujel.

Na sraz jsme dojeli o trochu pozdě, ale taiwanec Alian přijel ještě později. Vyrazili jsme autem a než jsme vyjeli z Taipei už jsem spal. Probudili mě zatáčky v horách kousek od začátku vyletu. Vyrazili jsme okolo 6 ráno, už bylo světlo a šli jsme po staré japonské policejní cestě, která byla mírně do kopce.

Asi po třech hodinách jsme došli k chatě od které jsme odbočil do kopce a vyrazili na South Qilai. Když jsme vylezli na vrchol občas se rozestoupily mraky a bylo vidět pár kopců okolo. Pak jsme pokračovali na další třítisícovku - Nanhuaashan. Zde to bylo s výhledy lepší. Odtud jsem již zamířili zpět stejnou cestou. Po cestě zpět se nám setmělo, takže konec jsme šli už s čelovkama a zdál se nám nekonečný. Zpět do Taipei jsme se dostali těsně před půlnocí a já už se moc těšil na moji ranní prezentaci. Nedopadlo to tak špatně jen jsem záviděl Aničce, která vstávala až ve 4 odpoledne.