Okružní

Taiwanské autobusy, večírek česká ekonomická kancelář

Jedu na konečnou. A tak si nandám sluchátka a ponořím se do své sociální bubliny. Přelétnu sociální sítě, přečtu zprávy, vyšel další 3blue1brown na youtube, kouknu na dalších x videí. Na co nekoukám jsou zastávky. Proč taky? Vždyť mě na konečné někdo vykopne.

Občas zkontroluju GPS, vesele se blížíme. Chvíli nefunguje a ukazuje tam, kde už jsme byli, neva… Pak se náhle posune dozadu. Cože cože, dozadu? A mě dojde že už jedu nějak dlouho. Ještě aby ne, další zastávku jsem už jednou potkala…

Totiž, ne že by mi došlo samo, že autobus jezdí do kruhu. Při jízdě jsem došla až k řidiči a nechápavě se ho zeptala, kde mám vystoupit, jestli jsme taipejské metro už přejeli. Velmi naivní, ale co kdyby. Řidič si na mě vzal překladač. Vskutku, přejeto. A mě se při tom vařila krev v žilách jak můžu být tak blbá…

Další půl hodinu mám chuť bušit hlavou o stěnu, ale tuším že mi to mozkové buňky nepřidá. Nedovedu si vysvětlit proč mě to tak na sebe naštvalo. Potupně si nacházím spoj, zjišťuji, že buď vlak, nebo počkat 20 minut na ten samý autobus se stejným řidičem.

Autobusy mám teď s měsíční jízdenkou zadarmo, ale už nemám tu sílu dalších 20 minut si nadávat při čekání a ještě se ukázat před tím samým řidičem (ne že jemu by to vadilo, ale hlava to nějak nebere). A tak si zaplatím cca 30 ntd za vlak. Cestou si ještě říkám, že to ve vlaku sepíšu, ať si mám kam odfiltrovat zlost. A teda taky konečně sepíšu něco o taiwanském náboženství. Pravdou je, že se teď po sepsání fakt cítím líp 😃

Dojedu pozdě. Čeká na mě Pavel, ale říká, že mu to nevadí, aspoň se najedl. Taky bych chtěla brát všechno tak pozitivně. Hned u východu z metra se objeví další čech. Jmenoval se Adam. Pozval nás na trek s ním další neděli.

Večírek byl moc fajn, v jednu chvíli jsme se uklidili do kuchyně. Obdivujíc troubu a ledničku s ledovačem (taiwanci kuchyně moc nevedou, na koleji ji také nemám), jsme si drze otevřeli chipsy co na nás nejspíš stejně čekali. Nejen já ale i ostaní hladovci v kuchyni nestihli večeři před večírkem. České pivo a červené víno se na nás začalo podepisovat. Pan diplomat po chvíli přišel do kuchyně, chápavě se zasmál a řekl nám, ať taky sníme i ovoce, co tam měl. Máme ho ochutnat, je fakt dobré.