Poprvé na motorkách

Ostrovy Penghu, stan u pláže a vichr. 💨

Ve středu jsme se rozhodli, že na čtvrtek až pondělí poletíme za jediným hezkým počasím na celém Taiwanu. Tak jsme se dostali o Halloweenu na ostrovy Penghu. Tyto ostrovy leží mezi Taiwanem a Čínou. Řadí se pod Taiwan, a tak jsme je mohli navštívit. Zatím máme víza, které nám neumožňují vycestovat a zase se vrátit. Tedy toto, je asi nejdál kam se dostaneme. Zatím.

Kupodivu Čína plně uznává, že tyto ostrovy jsou území patřící k Taiwanu. Ale přeci Taiwan podle nich patří Číně, tak to není problém…

Odbočka

Ješte jsem tu nemluvila o politice jedné Číny. Taiwan se nazývá Čínská republika. Oficiální název Číny je Čínská lidová republika. No a v roce 1992 se oba státy dohodly, že existuje pouze jedna Čína. Jen se tedy neshodly, která přesně Čína to je. A tak si dodnes tenhle malý státeček “nárokuje” celou Čínu. Zdá se logičtější první vyhlásit nezávislot. Bohužel Čína je velký pán, a tak tomu obavy válečného konfliktu zabraňují. Taiwan neuznává jako suverení stát většina zemí (cca 14 zemí světa ho uznává).

O Penghu

Odlétali jsme z letiště🛫 přímo v Taipeii. Dokonce i přímo k němu vede linka metra. První den, čtvrtek, jsme museli přežít hodinu čínštiny online. Zaparkovali jsme se na pláži hned u letiště. Já pustila na mobilu čínštinu a následující 3 hodiny jsme se váleli na pláži a poslouchali, případně odpovídali učitelce. Na konci lekce jsme měli dražbu. Každý si měl vybrat předmět z jeho okolí co prodá. Mnoo…, zapínat kameru, že jsem na pláži, se mi moc nechtělo, ale když už tu jsem, tak jsem to proměnila ve výhodu. Dražila jsem místní loď (stará pramice). Uznejte, že dražit propisku nebo třeba židli je oproti tomu nuda :D.

Večer jsme si došli do restaurace s mořskými specialitami. Dali jsme si talíř, co měl od každého trochu. Zejména krevety si tu u moře dávám hodně často. Už od mala je mám fakt ráda a tady jsou za rozumnou cenu. Na talíři jsme obdrželi i chobotnice, škeble a mušle.

Pátek byl ve znamení půjčování motorek. Došli jsme zpět k letišti. Ukázali jsme místním půjčovnám naše mezinárodní řidičáky. I s mou malou znalostí čínštiny jsme pochopili, že nám ani v jedné ze dvou na naše dokumenty motorku nepůjčí. Potřebují taiwanskou licenci. Ehm, a jak ji má netaiwanec dostat? … Na internetu jsme se dočetli, že se na mezinárodní řidičák půjčit motorka dá. Tak nás ani nenapadlo, že to bude problém. Mezinárodní řidičák je vtipný, nemá čínštinu a je jen papírový s nalepenou fotkou. Podle mě fakt jednoduše zfalšovatelný.

V půjčovně nám doporučili, ať se vydáme do města. Tam je šance, že nám půjčí aspoň elektrický skůtr, a možná i benzínovou motorku, když se poštěstí. Naše další zastávka nebyla půjčovna, ale jídlo. Po cestě autobusem do hlavního města Magong jsme vyhládli. Z restaurace jsme si vyhlídli půjčovnu přímo naproti. Ve městě motorky půjčuje snad každý druhý. A hned na 3. pokus se nám poštěstilo. Podepsali jsme nějaké papíry v čínštině, zaplatili (300 NTD za motorku za den, slušné) a nastala výzva - odjet. Ani já ani David jsme na motorce ještě nejeli. Ale zvládne-li motorku každý asijec, tak to dáme taky - jsme si říkali. Variace na maminčino oblíbené - když zvládne řídit každá teta z Řeporyj, tak já to dám taky!

Pánovi z půjčovny jsem řekla, že jedu na motorce poprvé, hned nám nabídl, abychom si půjčili motorku jen jednu a ne dvě. Jenže nám se na jednu nevejdou věci. Bohužel. Chtěla jsem tím docílít, že nám vysvětlí, jak se jezdí. Na to ale neuměl tak dobře anglicky a spíš než cokoli se mi ho povedlo vyděsit. Hezký pěkně, Aničko…

Vybaveni znalostmi z jednoho YouTube videa, jsme nasedli na motorky, nastartovali ( ehmmm mě se místo nastartování otevřel prostor na věci, tak mi ji nastartoval pán z půjčovny) a pomalu jsme odjeli. Zděšený pán se za námi nejspíš ještě chvíli koukal - co je to za blázny. Půjčují si motorku na 4 dny a nikdy na ní neseděli.

Jízda na motorce se ukázala být jednoduchá. Takové rychlejší kolo, bez šlapání. Rychlost se určovala na pravé ruce otáčením. Jen stojánek mi dělal ještě do konce dne problémy. Na něj bylo potřeba hodně síly, zatlačit motorku dozadu. Nicméně i to jsem ke konci dne zvládla.

Některé ostrovy Penghu jsou propojené mosty s ostrovem na který jsme přijeli. A tak jsme se rozhodli je navštívit. Největší překážka byl vítr, zejména na mostech. Z každé strany od moře neuvěřitelně foukalo. Pokud někde chyběla větrná bariéra, motorkář dostal od větru facku. Několikrát mě to vykolejilo o několik desítek centimetrů. Není to nejlepší pocit, když vedle vás mohou jet auta, s kterými to tolik nehází a z motorek si nic nedělají. Naštěstí aut bylo na Penghu pomálu.

Penghu je známé větrnými mlýny a kaktusovou zmrzlinou. Mlýny jsme si užili. Ale u zmrzliny jsme selhali. Chtěli jsme na ni jít poslední den. Jenže to pršelo a my se vraceli na motorkách. Já značně vyklepaná. Vítr a ještě déšť při ježdění na motorce je děsivý. Motorky jsme vrátili dřív a šli se projít v dešti k soše velkého budhy u města. Na zmrzlinu jsme promočení a pak i prochladlí z klimatizace autobusu neměli náladu.

Památky a zajímavá místa:

• chrámy🏯: Na každém rohu zasvěcené čínským bohům ztvárněných v podobě draků🐉. Někdy musím napsat o místní míchanici náboženství, ale zatím se necítím kvalifikovaně. 😆
• pláž Aimen🏝️: Za mě nejkrásnější na ostrově, možná i proto, že na ní tolik nefoukalo. Skvělé koupání. Přežili jsme na ní online hodinu čínštiny.
• Xitai falešný kanón: Japonci (okupovali Penghu) chtěli tímto betonovým kanonem zmátnout americké bombardéry za druhé světové. Cíl bylo, aby američani stříleli na falešný kanón a nikoliv na reálné o kus dál.
• pirátské jeskyně🦜: Na google mapách jsou vyhledatelné pouze v čínštině: 外垵海賊洞. Dříve to bylo ve vojenské zóně, a ani teď o nich moc lidí neví. Byli jsme tam sami. Je to prý geologicky nejmladší oblast. Doporučuju prohlédnout všechny jeskyňky, při odlivu se jednou dá prolézt nečekaně až na druhou stranu. Při odlivu, protože jinak si na druhé straně co je níž situovaná dost možná zmáčíte boty. My to měli tak tak.
• velrybí oblouk🐳: Skalní útvar připomínající most.
• větrné mlýny: Na Penghu od podzimu do jara fouká silný vítr. Zcela ideální podmínky pro stavbu větrných elektráren. Turisté se sem tedy vydávají většinou pouze od května do září. Silné poryvy větru odradili od půjčení si motorky několik taiwanských turistů s kterými jsme mluvili. Sklízeli jsme za to obdivné pohledy. Z naší strany to nic hrdinského nebylo. Nevěděli jsme, že na Penghu v zimě fouká až tak silně. Nic nás z motorky naštěstí nesrazilo.