Nejsou lázně jako lázně

Lázeňská vesnička Guguan, horké prameny a Taiwanci v neoprenu.

Víkend jsem trávila s Dejvem, Paulem a Georgem. Ze 4 hodinové jízdy autobusy do vesnice jménem Guguan se vyklubala jízda téměř 6 hodinová. Poučení pro nás, že ne vždy se vyplatí šetřit na jízdenkách. Lepší by bylo si zaplatit rychlovlak/půjčit si auto. Nicméně ušetřili jsme (bus 400 ntd, rychlovlak 1000 ntd 1 cesta).

V pátek jsme navštívili vodopád. George umí fakt dobře fotit a editovat. Vzal si i kameru. Tak fotky co vidíte mi zprostředkovala většinou jeho maličkost.

Náš plán na víkend byl vylouhovat se v horkých pramenech. Guguang jsou jedny velké lázně. S Dejvem jsme chtěli navštívit i prameny volně v přírodě. Mělo pršet. George s Paulem chtěli naplno využít lázní, a tak zůstali ve vesnici. My jsme se vydali na celodenní výpravu za prameny. Hned po cestě nás překvapilo jak Taiwanci šaškují s neopreny. To by asi nemusela být zcela normální cesta, napadlo nás v zápětí. Taky že nebyla. Řeku jsme během cesty tam překročili 5x. A řekou myslím řeku s proudem - nikoliv nějaký malý potok. Se začátku jsme si sundávali boty. Řeka byla v tu chvíli o něco víc rozlezlá a dala se lépe projít. Po druhém brození nás to omrzelo. Proud byl značně silnější a řeka o něco užší. Na výběr bylo buď spadanem celí i s batohem a telefonem, nebo budem strkat nohy kam to jde - necháme si boty. Boty jsme si nechali, místy nám řeka byla skoro po pás.

Cesta byla v nádherném údolí. Trochu jsme se báli, aby nás to tam nezapavilo. Celý den hlásili bouřky. Sevřené údolí skoro na úrovni moře s dvoutisícovkama okolo by se zaplavilo jak nic. Naštěstí nic takového nás nepotkalo. Největším překvapením byly 🐒.

Cesta byla cíl. Z divokých horkých pramenů jsem byla trochu zklamaná. Řeka byla studená prameny moc horké a nikde se to nemísilo ideálně. Hrozilo že si spálím levou část těla a pravá byla v zimě. Vedle byl překrásný vodopád a po cestě jsme potkali nejspíš vývěr tunelu (vypadalo to spíš jako chrám). Vraceli jsme se stejnou cestou.

Další den jsme šli do horkých pramenů v Guguang. George s Paulem našli o trošku dražší (400 ntd) lázničky než ty veřejné (100 ntd). Nicméně rozdíl byl obrovský. Měli několik tůní s různě teplou i studenou vodou. Okolo byly palmy a zeleň. Tůňky byly z kamene či betonu. Strávili jsme tam celý den a večer jsme jeli zas autobusem domů. Cesta zpět byla trvala něco přes 4 hodiny. Jeli jsme autobusem a nikdo nikam nespěchal. Bylo příjemné překvapení, že jsme přijeli brzy oproti plánu.