Národní park Yangmingshan

Fumaroly, horké prameny a buvoli.

Školu mám záměrně jen do čtvrtka, abych mohla o prodlouženém víkendu cestovat. Tentokrát jsme se na 3 dny s Dejvem vydali do národního parku hned nad Taipeí. Tedy velmi blízko.

Krom běžných věcí jsme vzali náš malý český staník, jemuž někteří naši kamarádi přezdívají bouda pro psa; karimatku, spacák, hooodně vody a několik čínských nudlí. Chleba tu neseženete, sýr je drahý – takže jsme v supermarketu ulovili konzervy s ovocem, rajčatovou omáčkou a těstoviny. Na Taiwanu doma nikdo moc nevaří.

Začali jsme na nejvyšší hoře tohoto parku (Mt. Qixing Main Peak 1118 m. n. m.) a došli jsme až k moři. Pokud by někoho zajímala trasa tak zde.

V národním parku bylo překvapivě spoustu lidí a také fakt velké vedro. Krom sluníčka a časté absence stínu, našemu uškvaření pomáhaly místní horké prameny a stoupající pára. Nicméně za tu krásu to stálo. Hory v parku měly obsypané zelení.

Stanování bylo veselejší. Na naší původní trasu, která by nás dostala včas z parku bylo potřeba získat povolení. To jsme neměli a tak jsme zvolili alternativu. Povolení na původní cestu dostávají jen výzkumní pracovníci, tak jsme to raději neriskovali. Jak dopadlo naše spaní se dá poměrně lehko domyslet… :) Nutno dodat, že najít si místo na stan mimo cestu je v taiwanské džungli poměrně výzva. Už jsem zmínila, že v části parku mají buvoly?

Nicméně noc jsme přečkali a vstali brzo ráno. Na cestě už bylo dost lidí. Získávali jsme uznalé pohledy, když jsme v 7 hodin ráno scházeli z kopce, jak jsme stihli vyjít nahoru tak rychle.

Chození není nuda, možná bych jí někdy trochu ocenila. Mají tu velikánské pavouky, co se nebojí si postavit sít přímo nad cestou. Poměrně nepříjemné je, že člověk chytá pavučinu hlavou… A sem tam člověk narazí na hada.