Škola volá

Objevování Taipeie a škola.

Posledních pár dní před začátkem školy jsem strávila objevováním Taipeie. Dojeli jsme na konec červeného metra a došli cca 4 km na pláž. Raději jsme nezkoumali proč se tam nesmí koupat. Unavení a zpocení jsme se naložili do vody, když už jsme teda konečně tu. Pár místních se u břehu koupalo také, tak jsme si to tak nebrali. Nakonec mi zvědavost nedala a vygooglila jsem důvod zákazů - silné mořské proudy. Nic strašného, pokud je vám voda nejvíc trochu nad kolena. Dál do vody než místní jsme raději nechodili.

Také jsem s bandou exchange studentů navštívila jeden z klubů. Jmenoval se Ikon, je poblíž mrakodrapu Taipei 101. Doteď nevím proč, ale nejen vstup ale nějak záhadně i pití, po zaplacení 200 NTD (~180 Kč) u baru a obdržení pásku, jsem měla zadarmo. Kluci platili i vstup, holky měly vstup zadarmo a pití platily. Ale tak rozhodně jsem si nestěžvala… :D Nejspíš kombinace holka + modré oči, jinak si to nedovedu vysvětlit. Fakt, že mám modrý oči, mi jen během první hodiny byl pochválen aspoň 4x. Taky si nestěžuju, ale je to dost neobvyklé:). Atmosféra klubu byla super. Na mě teda až moc lidí na jednom místě, ehmmm ale co by se dalo čekat od klubu. Se spolubydlama jsme si někdy ráno zavolali Uber.

První den školy jsem vyrazila z Nangang koleje s mými spolubydlícími. Je tak super mít 2 spřízněné duše, co se mnou bydlí na pokoji. Taková náhradní rodinka. Cestou se mi rozbil můj oblíbený bambusový a také jediný pořádný hrnek na Taiwanu. První hodinu jsem měla computer vision, více méně jen ze zvědavosti jak to tu chodí, podobný kurz jsem už měla v Praze. Nicméně se ukázalo že bude v c++ a mě by trocha oprašování velice prospěla, tak jsem si ho nechala. Poněkud zmatený učitel, který byl na NTUT poprvé, hledal asi 15 minut kabel, co by zapojil do notebooku a promítačky. Nakonec s pomocí studenta našel.

Mají tu krásný zelený kempus. V něm obchody, několik kaváren, knihovnu, menzu a další. Koupila jsem si tu čaj za 20 NTD a člověk se tu nacpe do 100 NTD. Pokud popojde ke knedlíčkům oběd sežene i za 50 NTD.

Třídy tu vypadají jinak. Každý má svůj stoleček, k němuž je často připevněná židle. Fakt mě štve, že si židli nemůžu posunout blíž ke stolu. Na stropě je několik větráků a občas jsou vidět vnitřnosti budovy (potrubí…). Roušky tu nosí všichni. Na hodině si je nechávají, krom občasného napití/jedení. To se naštěstí smí.

Taiwanci jsou moc milí. Poradí, zeptají se, když člověk vypadá zmateně na ulici, jestli něco nehledá. Ale poměrně dost Taiwanců se bojí mluvit anglicky. První den školy tu byla přehlídka klubů. Většinou vybrali jednoho člověka, který uměl mluvit anglicky, ten se chvíli styděl a pak si se mnou začal povídat. Mají tu klub deskových her. Mě nadchlo, že mají explodující koťátka. Nadpis byl v aj. Tak mi student ve stánku nabídl, že si je můžeme zahrát. Jen po otevření bylo vše v čínštině. Tak jsem říkala, že to nevadí, více méně si to pamatuji, co ne to zvládne Google translate. Taiwanský student se zalekl a koťátka zase rychle uklidil. Tak třeba příště.

Výlet k Chiang Kai-shek Memorial Hall

Fotky z campusu