Cesta tam a ne zpět - naštěstí

O cestě a karanténě.

Poslední den před cestou jsme podepsali finanční dohodu, směnili si každý cca 15 tisíc na eura. Možnosti, jakou měnu vzít na Taiwan, byly eura nebo americké dolary. Nový taiwanský dolar ( 1 NTD ~ 0.8 CZK) v české směnárně nenajdete. USD a eura jsou na tom dost podobně, tak jsme si vzali eura, protože jsou lépe barevně odlišené různé hodnoty. Ano… nejenom auta poznávám podle barviček. Nicméně, teď už vím, že momentálně převod CZK-USD-NTD vychází o trochu lépe.

Koupila jsem si letenku s Emiráty. K mé nelibosti, ale nejspíš rozumnosti, jsme se s Dejvem domluvili na nejpřímějším letu co to jde. Čekal nás 1 přestup v Dubai. Trval 4 hodiny, což pro nás znamenalo, že nevystrčíme z letiště ani paty. V době kdy jsme kupovali letenky jsme měli mít PCR test né starší 48 hodin při příletu na Taiwan. Nehledě na to, že některé země požadují i předložení zpáteční letenky (jedna nešťastnice co jela na NTUT z jiné země tak nedostala na letišti boarding pas). Neplánovali jsme to také zkoušet.

V Dubai na letišti jsme našli náš Gate. Shodou okolností vedle něj bylo odpočívání s umělým trávníkem a lavičkami. Lavičky byly do poslední zabrané. Po vzoru dalších cestujících jsme si našli kousek volného místa na umělé trávě a jali se spát. Kousek opodál bylo dětské hřistě a ani v 1 ráno děti evidentně na letišti nespí. To mi zajistilo 4 hodiny bez spánku. Zato jsem mohla přemítat, nad vším možným. Mimo jiné, že tu teď ležím přitulená k Dejvovi, zcela normální věc pro evropany, ale v SAE by to někoho mohlo naštvat.

Budík jsme si nastavili na hodinu před odletem. Spořádaně jsme vstali, Dejv se doběhl kouknout na Gate a právě se “naloďovali” poslední cestující. Mě na trávě přišla last call smska, ať se koukám dostavit ke Gateu. A tak jsme bez fronty nastoupili do letadla. Příšte si ale rozhodně nastavím budík na kousek dřív. Sice nás ještě nevolali rádiem, ale nebylo k tomu tak daleko.

Při průletu nad Taiwanským průlivem jsme pozorovali lodičky a říkali si, které jsou z nich asi ty bojové americké. Krásné vyhlídky.

Na letišti nás hned odchytli koordinátoři z Ministry of Education (MoE). Nalepili na nás MoE a karanténní nálepku. Pak už jsme jako celistvé stádo postupovali k zísání sim karty; PCR testu ze slin; příjezdové kontrole; získání zavazadel; očuchání černým labradorem, zda nemáme drogy; směnárně a nakonec k velké frontě na karanténní taxi. Taiwanci velmi dodržují covid pravidla. 8 denní karanténu musíme trávit každý sám v jiném pokoji. Pan taxikář měl na plexiskle mezi předními a zadními sedačkami upozornění, že nemáme mluvit ať se nešíří covid.

Taxík mě vzal samotnou na půlhodinovou projíždku k Taipei. Bohužel měl černé fólie na oknech, takže jsem z Taipeie zatím neviděla skoro nic. Z hotelu mám výhled na malou ulici.

K jídlu nám v karanténě dávají bento boxy. Jídlo je zatím moc dobré. K snídani mě překvapilo sojové mléko.